Hydroizolace
Izolace staveb proti vodě, radonu a agresivním látkám
Hydroizolace spodní stavby
Zabraňuje pronikání podpovrchové vody do konstrukcí a dalších prostor. K tomu účelu se používají povlakové izolace, vytvářené převážně na bázi asfaltů či plastů, chránící stavební dílo z vnější strany. Správně navržené a kvalitně provedené izolace jsou pro vodu nepropustné, nebo vodotěsné. Při realizaci staveb je nutností věnovat patřičnou pozornost hydroizolacím spodní stavby.
V horninovém prostředí kolem stavby se může podpovrchová voda vyskytovat v podobě zemní vlhkosti, prosakující vody nebo podzemní vody. Okolí spodní stavby může být syceno puklinovou vodou. Spodní stavba budov může zasahovat pod hladinu podzemní vody. Kolem stavby založené v nepropustném horninovém prostředí se může v zásypech vytvořit sekundární hladina zadržené vody.
Materiály povlakových hydroizolací
Hydroizolační vrstvy se realizují z nátěrových, stěrkových nebo stříkaných hydroizolačních hmot, nanášených v jedné nebo několika vrstvách na podklad, nebo s pomocí hydroizolačních pásů, které se podle charakteru výrobku na podklad nalepují, natavují, mechanicky kotví nebo se volně kladou a zatěžují. Mezi sebou se pásy spojují v ploše i ve stycích lepením nebo natavením plamenem či horkým vzduchem, a to v závislosti na konkrétní materiálové bázi a dimenzi povlaku. Do nátěrových systémů se zpravidla při realizaci výztužná vložka.
Mezi nejstarší hydroizolační hmoty používané ve stavitelství patří asfalty. V hydroizolační praxi donedávna převládalo používání oxidovaných stavebněizolačních asfaltů. V současnosti jsou tyto materiály nahrazovány pružnějšími asfalty modifikovanými. Jako doplňkový materiál se používají hydroizolační suspenze a tmely. Novodobým trendem jsou pásy asfaltové bezvložkové a pásy asfaltové samolepící.
V hydroizolační technice se s úspěchem používají i jiné než asfaltové materiály. Velkým rozvojem prochází plastové hydroizolační fólie.
Podklad izolačních povlaků z modifikovaných pásů musí být rovný, pevný a stejnosměrně jemně drsný, nesmí být porušen zlomy, prasklinami nebo smršťovacími trhlinami. V prostředí podzemní vody musí asfaltový izolační povlak plnoplošně spočívat na podkladní konstrukci, ke které je tlakem vody dotlačován. Vodorovné a šikmé plochy izolací z asfaltových pásů o sklonu do 45° se mají v průběhu stavby v podmínkách podzemní i gravitační vody chránit betonovými mazaninami vytvářenými z cementové malty. V podmínkách zemní vlhkosti se zpravidla samostatných ochranných vrstev nepoužívá.
Na svislých plochách je hydroizolační systém realizován na cihelné, betonové či železobetonové stěny pláště, anebo nosné konstrukce stěn objektů. Povrch nosného podkladu je zpravidla nutno vyrovnat podkladní omítkou. Svislé části asfaltových povlaků se před armováním a betonáží přilehlých stěn chrání omítkovým postřikem v tl. do 5 mm cementového pačoku nebo cementové malty. V podmínkách gravitační vody se uvedený způsob ochrany doporučuje. Cihelné stěny ochranných plášťů se přizdívají ke svislým hydroizolačním povlakům s mezerou, která je souběžně se zděním vyplňovaná cementovou maltou. Vhodné je i použití ochranných desek z nenasákavého pěnového plastu, neboť souběžně s ochrannou funkcí hydroizolačního povlaku jsou řešeny i termoizolační vlastnosti stěnové konstrukce.
V podmínkách podzemní vody se hydroizolační vrstvy vytváří nejméně ze dvou modifikovaných asfaltových pásů. Ty se vzájemně mezi sebou i v přesazích, které činí 100 mm, spojuji natavením, zpravidla plamenem hořáků na propanbutan pro dokonalé spojeni pásů. Zpětný spoj umožňující protisměrné napojení povlaku v následné etapě izolačních prací.
Dilatační spáry je třeba ve stavební konstrukci umístit tak, aby hydroizolační povlak spolu se zesilujícími vložkami probíhal spojitě v jedné rovině z jednoho dilatačního dílu stavby na druhý. Dilatační spára musí být v celém průběhu spojitě izolována jediným způsobem, dimenzovaným proti největšímu v úvahu přicházejícímu hydrofyzikálnímu namáhání.